Vážení zákazníci,

            s účinností od 1.1.2018 dochází ke změně cen vodného a stočného:

vodné:             Stávající cena (do 31.12.2017):         36,13 Kč + 15 % DPH, tj. 41,25Kč/m3

                        Nová cena (po 1.1.2018):                  39,06 Kč + 15 % DPH, tj. 44,92 Kč/m3

stočné:            Stávající cena (do 31.12.2017):         36,59 Kč + 15 % DPH, tj. 42,08 Kč/m3                               

                        Nová cena (po 1.1.2018):                37,96 Kč + 15 % DPH, tj. 43,65 Kč/m3

 

 

Protože naše společnost není schopna technicky zajistit odečty všech vodoměrů k výše uvedenému datu, připomínáme možnost si k datu 31. 12. 2017 nahlásit stav vodoměru svépomocí a to následujícími způsoby:

telefonem        na tel. číslo 583 317 317. Po vytočení čísla budete spojeni s operátorem, který vás požádá o sdělení následujících informací: číslo odběratele, číslo vodoměru a stav vodoměru k 31.12.2017.

e-mailem          na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. . Do předmětu zprávy uveďte tyto informace: číslo odběratele, číslo vodoměru a stav vodoměru k 31. 12. 2017.

www stránky    v naší virtuální kanceláři http://zakaznici.spvs.cz/. Tato možnost platí pro zákazníky, kteří již mají u naší společnosti vygenerovaný přístup do virtuální kanceláře.

 

 

Výše uvedené způsoby nahlášení stavu vodoměru bude možno provést v pracovní dny do 29. 12. 2017 (do 10:00) a od 2. 1. do 5. 1. 2018 a to vždy v čase od 7:00 – 15:00 hod.

Plátce daně, kteří si přejí mít uvedeno na daňovém dokladu datum uskutečnění zdanitelného plnění ještě v období roku 2017, tímto žádáme, aby si stav nahlásili nejpozději 29. 12. 2017 do 10:00 hod. Později provedená hlášení již nebude možno zohlednit. Toto platí i pro odběratele s dálkově odečítanými vodoměry.

V případě nenahlášení stavu vodoměru k 31. 12. 2017 nejpozději do 5. 1. 2018 bude proveden technický propočet tak, jak je obvyklé.

Vyúčtování za dodanou vodu a odvedenou odpadní vodu obdržíte od naší společnosti ve stejném období jako v předcházejících letech.

 

V případě jakýchkoli nejasností se obraťte na naše zákaznické centrum, tel. 583 317 317, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. .

 

V Šumperku 6.12.2017

 

Ing. Radim Jirout, MBA, LL.M.

generální ředitel společnosti

Šumperská provozní vodohospodářská společnost, a.s.

hledá vhodného kandidáta pro obsazení pozice

Laborant, vzorkař

 

 

Požadujeme:

úplné střední vzdělání s maturitou, chemického směru výhodou

dobrá znalost práce na PC (MS Office)

samostatnost a spolehlivost

dobré organizační schopnosti

řidičský průkaz sk. B

vhodné zejména pro muže

 

Nabízíme:

práci ve stabilní společnosti

zázemí zahraniční skupiny SUEZ, jejíž je společnost součástí

odpovídající mzdové ohodnocení a další zaměstnanecké výhody

účast na rozvoji perspektivní společnosti

možnost dalšího odborného vzdělávání

nástup dle dohody

 

Přihlášky do výběrového řízení spolu se strukturovaným životopisem zasílejte do 15.12.2017

na adresu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

V podrobnostech zde:    icon-pdf

 

Přihlášky do výběrového řízení spolu se strukturovaným životopisem zasílejte do 20.9.2017 na adresu: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. .

 

 

 

ROZHOVOR / Voda je v poslední době tématem, které hýbe Českem. Politici volají po návratu do českých rukou a zastavení zisků plynoucích do zahraničí.

Severní část Olomouckého kraje není výjimkou, a tak jsme se zeptali na názor Radima Jirouta, ředitele Šumperské provozní vodohospodářské společnosti (ŠPVS), která je dodavatelem vody pro tuto oblast a patří do francouzské skupiny SUEZ.

 

Jak vidíte současnou situaci? Zdá se, že zahraniční provozovatelé jsou pod velkým tlakem.

Z vodárenství se stalo politické téma a vytrácí se odborná stránka. Často čtu články plné nepřesných informací. Už to heslo kampaně „česká voda do českých rukou“ je nesmysl. Vždyť ona v českých rukou vždy byla. A vždy bylo jen na rozhodnutí měst a obcí, koho pověří tím, kdo se bude starat o to, aby dotekla do kohoutků a čistá se vrátila do řeky. Navíc vodní zdroje patří státu a velká část z ceny vodného a stočného je příjmem českého státu.

Ale zahraniční provozovatelé prý účtují odběratelům vysoké ceny vodného a stočného…

To je populární dezinformace. My jako provozovatel vyrábíme, dodáváme pitnou vodu a odvádíme a čistíme odpadní vodu za náklady kolem 40 korun za kubík, ve kterých jsou zmíněné státem vynucené náklady. Rozdíl do konečné ceny tvoří nájemné, které je příjmem vlastníka, v našem případě společnosti VHZ. Tarifní ceny vodného a stočného stanovuje vlastník. Ten může snížit objem nájemného, což by vedlo ke zlevnění tarifů, současně by však výrazně omezil investice, které jsou pro fungování vodohospodářského systému nezbytné.

Pokud jsou někde odběratelům účtovány nízké ceny vodného či stočného, tak se vždy jedná o ceny dotované. Tato praxe však už končí, protože odbor regulací ministerstva zemědělství začal uplatňovat na vlastníky a provozovatele stejný metr a vyžaduje, aby vodovody a kanalizace bylo možno financovat z vodného a stočného.

Lidem vadí, že provozní společnosti inkasují zisk, který posílají vlastníkům do zahraničí.

Jsme komerční společností a naším cílem je tvorba přiměřeného zisku, který je ovšem ve vodárenském oboru přísně regulován státem. Snaha o ziskovost však nemusí znamenat, že je to pro odběratele vody špatně. Tím, že patříme zahraniční vodohospodářské společnosti, máme přístup k nejmodernějším technologiím a pracujeme efektivně.

My nejsme francouzskou společností, jsme českou, jejíž akcie aktuálně drží nadnárodní společnost SUEZ, jejíž akcionáři jsou z celého světa. Zaměstnáváme české zaměstnance, platíme daně v Česku. Za pronájem sítě platíme ročně městům a obcím takřka 100 milionů korun, které slouží na investice a rozvoj sítě. Navíc nás smlouva zavazuje k dalším investicím do sítě, kdy do oprav dáváme další desítky milionů ze svého.

Teď někomu vadí, že přiměřený zisk z kvalitní služby jde vlastníkům společností do zahraničí. Co bude pak? Po vodě začneme napadat banky, automobilky, mobilní operátory, prodejce elektřiny a plynu, kteří generují mnohem větší zisky a odvádějí je do zahraničí?

Ale bez vás by generovaný zisk zůstal doma…

Nejsem si jist, že městská firma bude schopna zisk vytvářet a současně efektivně provozovat. ŠPVS byla před naším příchodem v českých rukou a uvedu příklad jejího tehdejšího hospodaření s vodou: ztráty vody dosahovaly takřka 50 procent, teď jsou 11 procent. A to jen díky aktivitám a investicím provozovatele bez přispění vlastníka. To znamená, že jsme přeměnili za posledních 15 let cedník ve fungující systém, čímž ročně šetříme zhruba 3,5 milionu m3 surové vody. Nevýhodou vlastnění provozní společnosti městy a obcemi je lákavé politické ovlivňování provozu, „trafiky“ pro zasloužilé politiky a také obvykle nefungující kontrolní mechanismy. A tady narážíme na další věc, která mi vadí.

Co myslíte?

V současném populistickém mediálním proudu naprosto uniká otázka, zdali to stávající provozovatelé dělají dobře nebo špatně. Považujeme za normální otočit kohoutkem a mít dostatek kvalitní levné pitné vody kdykoliv nás to napadne. Zkusme si představit situaci, že by vám netekla voda nebo, že by vás někdo omezoval v její spotřebě. Pokud má vodohospodářský obor spolehlivě fungovat, musí být provozován vysoce odborně s trvalým tlakem na efektivitu. Jednou věcí jsem si jistý, pod správou firmy vlastněné městy a obcemi voda občanům nezlevní. A pokud ano, tak za cenu přiškrcených investic nebo ještě hůře, zadlužení.

Co byste tedy doporučil městům a obcím?

Zachovat chladnou hlavu a nepodléhat současné, možná předvolební účelové hysterii. Politik má omezený časový mandát, a proto se v mnoha oborech neustále mění koncepce, což není dobře. Jsem přesvědčen, že správný politik má být i správný hospodář. Považuji za ideální, když si obce v rámci koncesního řízení vymezí podrobné podmínky provozování a vysoutěží nákladovou cenu. Potom se jejich činnost soustředí výhradně na kontrolu plnění podmínek smlouvy. Je to naprostý standard ve všech veřejných službách a nikdo to nezpochybňuje. Ukažte mi město, které si provozuje vlastní svoz odpadků, úklid sněhu či veřejnou dopravu. Nikde to tak nefunguje. Pokud někdo ukazuje na případy malých obcí, tak cíleně zkresluje, celkově i tam přijdou služby dráže, což je daň za to, že například zaměstnají vlastní obyvatele. Je to podobné jako s vlastnoručními opravami rodinného domku namísto zadání opravy odborné firmě. Mám pocit, kolik peněz jsem ušetřil, protože nepočítám s náklady vlastního času. Žádná kvalitní služba není zdarma a jsou oblasti, kde není místo pro experimenty. Zásobování vodou mezi ně určitě patří.

 

Tomáš Krejčiřík

23.6.2017, Sumpersky.denik.cz

viz: http://sumpersky.denik.cz/podnikani/radim-jirout-vadi-mi-ze-se-ted-z-vody-stalo-politicke-tema-20170623.html

BÝVALÝ NÁMĚSTEK PRIMÁTORA HRADCE KRÁLOVÉ JOSEF MALÍŘ ŘEKL PRÁVU:

 

* Jaký je váš názor na komerční provozovatele a jejich roli v českém vodárenství?

            Myslím, že to je nutné řešit případ od případu. V případě Hradce Králové jsem přesvědčen, že provozní model byl nastaven dobře. A to mohu říct i dnes, deset let od začátku spolupráce. Ekonomické výsledky i kvalita provozu o tom také jasně vypovídají.

* Osm let jste působil na postu náměstka primátora pro rozvoj města a investice. Kdybyste měl nyní možnost o podobě vodárenství ve městě znovu rozhodnout, nešel byste raději do samoprovozování?

            Nešel. Na druhé straně si říkám, že rozhodování bylo zbytečně dlouhé. Braly se v potaz i věci, které pak v reálu nikdy nenastaly. Rozhodl bych se ale stejně.

* Co říkáte tomu, že zahraniční vodárenské společnosti odvádějí zisky do zahraničí?

            Na diskusi o vodárenství, která by měla být odborná a bohužel není, mi vadí, že většina mediálních výstupů vychází z jednoduchého modelu. Zahraniční provozovatel si bere peníze z provozu, nedává nic na investice, dividendy odvádí do zahraničí a města pak nemají peníze na investice do infrastruktury. Nevím, jestli takové případy a smlouvy existují, ale v Hradci Králové to rozhodně není.

* Jak jste toho dosáhli?

            Při výběru provozovatele byly parametry soutěže finanční zdroje na obnovu infrastruktury, náklady na provoz a přiměřený zisk. Nejvýhodnější nabídku podala Veolia, soutěž vyhrála a vlastník každoročně získá takto určené nájemné. To jednoznačně stačí na to, aby mohl nejen rekonstruovat a obnovovat vodárenskou síť, ale i investovat. Město má navíc 34procentní podíl v provozní společnosti, tedy i vliv na její hospodaření a třetinovou dividendu. Tím, že se hodně investovalo, vzrostlo nájemné ze 150 na 250 miliónů korun ročně. A dnes mám dojem, že provozovatel má co dělat, aby to takzvaně udýchal. V Hradci je prostě model nastaven dobře. Možná by si měl každý, kdo se chce dopouštět nějakých paušálních hodnocení, dvě či tři smlouvy přečíst a porovnat. Paušalizace je škodlivá. Bohužel se ale nedaří širší veřejnosti vysvětlit, že je to skutečně nutné hodnotit případ od případu.

* Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) se vyjádřil, že voda by mohla o 30 procent zlevnit. Je to reálné?

            Stát by se měl v první řadě zamyslet nad tím, kolik si z vody bere na DPH, poplatcích za čerpání podzemní i povrchové vody a vypouštění vyčištěné vody do řek. Ta částka je v desítkách procent. Další věcí je, že pokud se stát zavázal k určité kvalitě čištění vody, tak jsme museli proinvestovat desítky miliard korun. A množství proinvestovaných peněz se nutně musí odrazit v odpisech, což zejména ve stočném dělá velký nárůst. Tak to prostě je. Stát by si měl rozmyslet, co chce a nechce. Pokud chce skokově zlevnit vodu, pak ji musí zbavit daní a poplatků, nebo budou muset podniky rezignovat na obnovu infrastruktury. Ani jednu z těchto variant si nedovedu představit. Je to tedy podle mého názoru jen populistické heslo. Nevím, kolik v součtu zahraniční provozovatelé odvádějí dividend, ale je potřeba se podívat také na to, kolik do toho na začátku vložili. Ne všem se prvotní investice už vrátila. V Hradci to není jen nájemné, ale také dalších 300 miliónů korun předplaceného nájemného. Na dividendách se tyto prostředky teprve vracejí. Ano, oni to samozřejmě mají postaveno tak, že na konci budou v plusu, ale není to tak, že by první rok už vydělávali.

* Měla by se voda vrátit do českých rukou?

            U provozního modelu voda ve vlastnictví českých měst a obcí zůstala. Provozní smlouvy lze samozřejmě ukončit, ale je potřeba si uvědomit, že tento proces má své náklady a úskalí. Diskuse o tom by měla být pod odbornou, právní a daňovou kuratelou. Měla by být podkladem pro akcionáře, tedy zastupitele, kteří jsou neodborníci. Je třeba, aby věděli, jaká jsou rizika.

* Jaký způsob provozování je tedy podle vás nejvýhodnější?

            Nebudu tvrdit, že jeden je výrazně lepší než druhý. Je to samozřejmě případ od případu. Někdo má přebytek kvalitních zdrojů a vodu může prodávat. Takže někdy i malá společnost má tolik peněz, že si může dovolit nehledět na efektivitu. V tomto případě i veřejné provozování může bez problémů fungovat. Velké vodárenské společnosti v devadesátých letech neuměly efektivně hospodařit. Všichni věděli, že je tam dvakrát více zaměstnanců než v obdobných firmách v západní Evropě. V představenstvech byli neodborníci – starostové, místostarostové, kteří se každé čtyři roky střídali. Takže management, pokud sám neměl eminentní zájem o efektivitu, je vždycky přesvědčil, že to nejde.

* Existuje nějaký optimální model?

            Pro řadu českých společností jím může být dobře nastavený provozní model. Až provozní smlouvy doběhnou a zahraniční společnosti nám předají své know-how, města a obce se rozhodnou, jestli provozní model zachovají. O tom by se měla vést diskuse dlouhou dobu před ukončením smluv. Jednoduchá úvaha zní: Když už jsme se to naučili, tak ono to bude fungovat. Ale nemusí to tak vůbec být.

 

zdroj: Jiří Tichý, Právo, 9.6.2017